aktéři kauzy
Jaroslav Zachariáš
Bývalý děkan (2005–2009) Fakulty právnické ZČU. V kauze figuroval jako jeden z „velké trojky“ (spolu s Kindlem a Tomažičem). Fakultu zažaloval kvůli výpovědi, nakonec došlo k mimosoudnímu vyrovnání a odchází na základě kolektivní smlouvy se čtyřmi platy odstupného. Nadále působí na Ústavu státu a práva Akademie věd ČR.
Milan Kindl
Bývalý děkan (1999–2005) a proděkan (2005–2009) Fakulty právnické ZČU, jedna z ústředních postav celé kauzy. Je spojován také s řadou dalších, přidružených kauz (golfové hřiště Cihelna, posudek na likvidaci ekologických škod, prodej bytů ČEZ aj.). Svou vinu neuznává, tvrdí, že je manipulováno s fakty a vývoj kauzy „někdo přiživuje“. Působí ve své advokátní kanceláři Kindl & Partneři, ke kauze se již dále nechce vyjadřovat.
Ivan Tomažič
Bývalý proděkan Fakulty právnické ZČU, jehož nalezená dizertační práce obsahující desítky stran cizího necitovaného textu kauzu odstartovala.
Daniel Telecký
Bývalý předseda Akademického senátu. Patří do bývalého vedení fakulty, spolu s ním byl také odejit. Byl garantem výrazně kritizovaného programu celoživotního vzdělávání. Vedl soudní spory s Vladimírou Dvořákovou a s univerzitou o odebrání svého titulu.
Josef Průša
Rektor ZČU, jeho funkční období končí v únoru 2011, dle svých slov chce mít s odchodem na škole k řešení všech případů, kde jsou oprávněné pochyby o regulérnosti studia.
Květoslav Růžička
Nový děkan FPr ZČU, ve volbách překvapivě zvítězil nad Karlem Eliášem. Dříve vedl Katedru mezinárodního práva FPr ZČU.
Karel Eliáš
Proděkan FPr ZČU. V kauze figuroval na straně nového vedení fakulty, v němž působil. Po odchodu Jiřího Pospíšila zpět na Ministerstvo spravedlnosti byl pověřen řízením fakulty. Ve volbě nového děkana překvapivě prohrál s Květoslavem Růžičkou.
Petr Bezouška
Pedagog FPr ZČU, Pospíšilem jmenovaný proděkan pro studijní záležitosti. Jako první odhalil, že Tomažičova dizertační práce obsahuje desítky stran cizího necitovaného textu.
Helena Válková
Vedoucí Katedry trestního práva. Byla odvolána za vedení Tomažiče kvůli neshodám ohledně vedení fakulty. Důvodem byla její kritika kroků vedení, kterou vyjadřovala především spolu s Karlem Eliášem. Později byla do funkce vrácena.
Josef Baxa
Předseda Nejvyššího správního soudu, který na FPr ZČU vyučuje. Upozornil na nesrovnalosti ohledně udělování zkoušek Ivaně Řápkové, primátorce Chomutova, jejíž studium zpětně provází řada podezřelých okolností.
Vladimíra Dvořáková
Politoložka VŠE, od července 2010 je již ve druhém funkčním období předsedkyní Akreditační komise. V médiích se ke kauze mnohokrát vyjadřovala, kritizovala odvolané vedení za jeho praktiky a jako první začala hovořit o existenci „klientelistické sítě“. V novém funkčním období chce dle svých slov zavést nové standardy pro udílení akreditací a vytvořit registr docentů, profesorů a garantů oborů.
Jiří Pospíšil
Současný ministr spravedlnosti a bývalý děkan FPr ZČU, který působil na fakultě po vypuknutí aféry jako „krizový manažer“. Prosadil změnu přijímacího řízení, zavedl kreditní systém, usiloval o stabilizaci situace. Z vedení fakulty odvolal bývalé vedení a některé pedagogy, do vedení povolal jejich kritiky, např. Eliáše a Bezoušku.
Martin Marek
Bývalý člen Akademického senátu, který byl v období odhalování kauzy na fakultě aktivní a výrazně vystupoval v médiích s kritikou podezřelých praktik. Později kandidoval za Stranu zelených v parlamentních volbách. Za svou kritiku nového vedení fakulty, s nímž sám spolupracoval, pronášenou v předvolebním období, získal řadu odpůrců.
František Korbel
Právník a politik. V souvislosti s kauzou byl jako náměstek MŠMT pověřený agendou odebírání titulů.
Petr Štillip
Student FPr ZČU, v lednu 2011 jmenován tiskovým mluvčím, po tvrdé kritice některých studentů po několika dnech na tuto pozici rezignoval. Na veřejné debatě pořádané Respekt institutem kritizoval vedení fakulty Pospíšilem a Eliášem a zasazoval se za zavedení mírnějších opatření a pravidel studia.
Neodsouzený pouze kvůli procesním chybám (zpronevěra 1,5 milionu)
Akreditační komise Česká republika
Je zřízena dle zákona o vysokých školách, má 21 členů. Předsedu, místopředsedu a členy Akreditační komise (dále též AK) jmenuje na návrh ministra vláda. Členové Akreditační komise jsou jmenováni vládou na 6 let, nejvýše na dvě funkční období.
AK je dle ZVŠ poradní orgán vlády a je tedy nezávislý a není k MŠMT v podřízeném vztahu, což má zaručovat jeho objektivitu a neutralitu. Zákon o vysokých školách stanovuje, že „Akreditační komise pečuje o kvalitu vysokoškolského vzdělávání a všestranně posuzuje vzdělávací a vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost vysokých škol. K tomuto cíli zejména hodnotí činnost vysokých škol a kvalitu akreditovaných činností“ (ZVŠ, § 84, odst. 1). Při zjištění nedostatků může doporučit škole nápravu, omezit, pozastavit či odejmout akreditaci. Sama ovšem nerozhoduje, rozhodnutí je v kompetenci MŠMT v rámci správního řízení.
Na problémy na FPr ZČU upozorňuje od června 2008. Její předsedkyní je Vladimíra Dvořáková.
