analýza kauzy

Celá analýza včetně grafů z výzkumu je k dispozici zde.

1 Vybrané problémy

V této části studie naleznete analýzu vybraných sporných bodů kauzy. Aféra zasahuje do mnoha oblastí a samostatných kauz a existuje o ní a jejích náležitostech veliká řada materiálů. Vzhledem k tomu, že ji někteří nazývají „ostudou“ či dokonce „rakovinou“ vysokého školství, není se čemu divit.
Předmětem zájmu zde jsou prokázaná a neprokázaná podezření v souvislosti s kauzou, perspektivy jednotlivých aktérů a relevantní dokumenty. V této části práce využíváme analýzu dokumentů, výstupy z monitoringu médií, výstupy z rozhovorů s Danielem Teleckým (FPr ZČU), Václavem Němcem (dříve VŠ Karlovy Vary a FF ZČU, Lidové noviny), Hanou Čápovou (dříve Lidové noviny, Respekt) a Ivanou Svobodovou (Respekt), dále z emailové korespondence se zástupcem Úřadu pro ochranu osobních údajů. Je důležité upozornit, že další relevantní aktéři, které jsme oslovovali, neposkytli relevantní informace či nereagovali vůbec. Názory a vyjádření jednotlivých aktérů jsme získávali také z prohlášení pro média a z dokumentů, které byly vytvořeny.
1.1 Přijímací zkoušky a přestupy z jiných škol
Výrazný problém fakulty spočíval v tom, že škola přijímala značnou část studentů tzv. „na odvolání“ (šlo až o třetinu přijatých). Tato praxe mohla napomáhat úplatkářskému systému přijímání studentů, konkrétní důkazy ovšem nejsou k dispozici.
Kritizovanou opakovanou praxí bylo také nepředkládání materiálů týkajících se přijímacího řízení Akademickému senátu ze strany panů Kindla a Zachariáše, čímž dle Jiřího Pospíšila došlo k poručení zákona o vysokých školách . Podmínky přijímacího řízení senátoři neschválili v roce 2008 (byli s ním pouze seznámeni) a v roce 2009 (nebyly mu vůbec předloženy) . Právě toto je jedním z důvodů, proč je Akademický senát kritizován za nedostatečné plnění své kontrolní funkce. Kindl i Zachariáš také podle Pospíšilovy zprávy pro vedení ZČU porušovali zákon tím, že přijímali ke studiu ad hoc na základě § 49 odst. 3 zákona o vysokých školách . Není však známo, že by za toto byli stíháni.
Významným problémem bylo také přijímání studentů ze soukromé Vysoké školy Karlovy Vary, jejíž studenti se skrze personální a institucionální propojení obou škol nad rámec zákona dostali snadno na veřejnou a relativně prestižní univerzitu. Např. v roce 2008 jich FPr ZČU přidala údajně 80 . Toto propojení kritizovala již v roce 2008 Akreditační komise , nedošlo však k dostatečné nápravě. FPr ZČU a VŠ Karlovy Vary byly silně personálně provázány, řada pedagogů vyučovala na obou školách zároveň. Jedním z jednatelů společnosti Karlovarský vzdělávací institut, s.r.o., která je zakladatelem VŠ Karlovy Vary, je dle obchodního rejstříku blízký spolupracovník Milana Kindla Ondřej David, který spolu s Kindlem vystupoval v tzv. kauze Cihelna .
Dalším sporným bodem byla otázka nostrifikací u studentů z užhorodské Zakarpatské státní univerzita na Ukrajině (nostrifikace pro cca 100 absolventů za roky 2005–2007) a Moskevské vysoké školy podnikatelství a práva (nostrifikace pro cca 150 absolventů za roky 2004–2006) . Minimálně osmi absolventům užhorodské univerzity bylo vzdělání uznáno za rovnocenné se vzděláním absolventa magisterského programu „Právo a správní věda“ FPr ZČU, což ovšem podle nálezu MŠMT není – rovnocenné je s jiným, konkrétně s programem „Právní specializace“ zaměřenou na právo Ukrajiny. Akreditační komise po přezkoumání fakultě doporučila „sledovat, zda nedochází k pokusům obcházet akreditační podmínky v ČR“ (Skupina pro výzkum a vysoké školství MŠMT, 2009: 2). Ministerstvo se tímto zabývalo na podnět České advokátní komory. Ta se postavila proti některým takto uznaným advokátům a odmítla je uznat (či je vyškrtla) ze seznamu advokátů. Podala také podnět k Nejvyššímu správnímu soudu. Podle Teleckého je ovšem pravomoc nostrifikací plně v rukou MŠMT (konkrétně v sekci vysokých škol). Fakulta podle něj vydala k uznávání negativní stanovisko a přes ni šla žádost pouze kvůli administrativním pravidlům.
Problematické a Akreditační komisí kritizované bylo také přijímání do magisterského studia „Právo a právní věda“, jehož přijímání dle AK nesplňovalo podmínky vnitřních předpisů FPr ZČU.
Obecně problémy pramenily z nedostatečné práce zodpovědných orgánů. Někdejší děkan Jiří Pospíšil ve své hodnotící zprávě uvádí, že „děkan Jaroslav Zachariáš a proděkan pro studium Milan Kindl neplnili své povinnosti vyplývající z jejich působnosti a nepředkládali senátu včas ke schválení materiály týkající se přijímacího řízení“ (Pospíšil, 2010: 4–5). Oba zmíněné zároveň obviňuje z porušování zákona o vysokých školách, když kritizuje jejich využívání § 48 odst. 3 tohoto zákona k přijímání studentů ad hoc .
Problém ověřitelnosti toho, jak dopadly přijímací zkoušky jednotlivých studentů, často není možné zjistit, protože dokumentace je v mnoha případech skartována. Daniel Telecký v rozhovoru označil praktiky uplatňované při přijímacím řízení jako „nekalosti“. Konkrétně hovořil např. o přijímání dětí prominentních rodičů. Konkrétně uvedl přijímací řízení dcery Karla Eliáše, jejíž test je již ovšem skartován. Podobný problém se týká např. Barbory Baxové, dcery předsedy Nejvyššího správního soudu, či Jana Kociny, syna jednoho z kritiků starého vedení fakulty. Všichni tři údajně podle informačního systému získali v přijímacích zkouškách z testu 0 bodů. Spekuluje se o tom, že systém může obsahovat chyby, to ovšem vylučuje prorektor pro informatiku Jan Rychlík. Podle něj mělo do systému přístup pouze minimum osob (mezi nimi v minulosti např. Milan Kindl, po něm Petr Bezouška), jejichž motivaci pro výměnu informací nevidí. Určité vysvětlení by podle něj bylo to, kdyby test vůbec neabsolvovali, protože jinak by museli získat alespoň nějaké body . Tento problém nebyl doposud vysvětlen. Vzhledem k tomu, že testy jsou pravděpodobně skartovány, problém se těžko objasní.
Jiří Pospíšil zavedl během svého působení v čele fakulty změny v systému přijímacího řízení, čímž by se měly do budoucna znemožnit podobné problémy.

1.2 „Rychlostudium“
Médii hojně propírané byly také problémy s řadou studentů FPr ZČU, kteří absolvovali studium nestandardně rychle. MŠMT na základě podezření z plzeňské právnické fakulty nechalo ověřit všechny absolventy, kteří získali titul za dobu kratší než rok od běžné délky studia. Výsledky nevypovídaly o problémech na dalších vysokých školách, také v Plzni absolvovala drtivá většina studentů bez problémů a oprávněně.
Tzv. „rychlostudium“ je mediálně zajímavým fenoménem. Např. podle Daniela Teleckého „lid chce krev“, což podporuje zájem médií o toto téma a o jména „rychlostudentů“. Na základě zákona o ochraně osobních údajů však MŠMT nedovolilo zveřejnit jejich jména. Podle vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů totiž „z hlediska zákona o ochraně osobních údajů platí, že správce (v tomto případě škola) osobní údaje bez souhlasu osob zveřejnit nemůže. (…) Upozorňuji, že zveřejňování je rovněž zpracováním osobních údajů ve smyslu výše uvedeného zákona“ (Pavlát, 2010). Zveřejněný tedy nebyl seznam studentů, fakulta ale zveřejnila seznam všech osob, které získaly od roku 2006 titul JUDr. Tento seznam však obsahuje jména jak podezřelých, tak řádných studentů a je proto důležité toto rozlišovat, aby nedocházelo k záměně.
Na veřejnost se přesto dostaly informace o tom, že např. absolvovat doktorandské studium, které běžně trvá minimálně 3 roky, zabralo Eduardu Brunovi rok a čtyři měsíce, Ivanu Tomažičovi dokonce osm měsíců. Dotyční se brání nařčení svou velkou praxí a zkušeností. Média však získala informace dokonce o absolvování za dva či tři týdny, což už zkušenosti neomluví.
Přesto je třeba zdůraznit, že je možné splnit studijní povinnosti dříve a to především pro zkušené lidi z praxe. U „rychlostudentů“ se skutečně většina případů vysvětlila, vážnější problémy fakulty se objevily u jiných problémů (např. přijímací řízení).
Co se týká dohry zveřejňování jmen absolventů se zkrácenou dobou studia, „Úřad pro ochranu osobních údajů vedl celkem tři správní řízení, přičemž za správní delikty byly uloženy pokuty v souhrnné výši 175 000,- Kč. Řízení byla vedena se Západočeskou univerzitou v Plzni, Masarykovou univerzitou v Brně a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Sedm z osmi uložených opatření k nápravě zjištěných nedostatků již bylo přijato“ (Pavlát, 22. 11. 2010).
Někteří studenti naopak neplnili své studijní povinnosti, za což by jim podle pravidel mělo být ukončeno studium. Za svého působení v pozici děkana však Milan Kindl „zavedl systém vyhlášek, kterými vždy prodlužoval (v rozporu s univerzitním Studijním a zkušebním řádem) dobu pro splnění studijních povinností. Tím zcela zlikvidoval kontrolu studia při uzavírán í jednotlivých akademických let a umožnil, že na fakultě studovaly osoby, jimž mělo být studium již dávno ukončeno pro nesplnění studijního programu“ (Pospíšil, 2010).
1.3 Plagiátorství
Plagiátorství je „opisování, vydávání cizí práce za vlastní, neuvedení zdrojů, ze kterých práce čerpá, publikování cizích výsledků výzkumu a vývoje bez uvedení pramenů“ (Slovník cizích slov.cz). V akademickém světě jde o zvláště citlivé téma. Právě plagiátorství bylo tím, co celou kauzu odstartovalo. Jeden ze studentů v knihovně pracoval s dizertací Ivana Tomažiče a protože se mu nezdály některé náležitosti práce, zeptal se na ně Petra Bezoušky. Ten práci zkontrolovat a odhalil, že desítky stran práce jsou opsány bez uvedení citace. Dle Daniela Teleckého se u 13 z celkových cca 190 stran jedná o text z jeho a Kindlova komentáře k zákonu o správě daní a poplatků, Tomažič pouze neuvedl dle pravidel původního autora. Toto „opomenutí“ Telecký Tomažičovi nevyčítá, protože souhlas s použitím díla dal a „chyběl pouze odkaz na poznámku“ (Telecký, telefonický rozhovor s Magdalénou Francovou ze dne 6. 12. 2010). Nicméně citační etika je v akademickém světě velice citlivě vnímanou záležitostí. I v případě, že by čistě teoreticky nebyl problém uvedení takto dlouhé citace, není možné, aby si tohoto „opomenutí“ nevšiml vedoucí práce či její oponent. Podezřelé jsou i další dizertační práce a studenti doktorského studia. Jde např. právě o Daniela Teleckého, pedagoga FPr ZČU, bývalého předsedu Akademického senátu a garanta programu celoživotního vzdělávání „Veřejná správa – CŽV“. Ten se obvinění brání a kvůli snaze o odebrání titulu školu žaluje.
Problémem však zdaleka není pouze tato práce. Jak vyšlo z kontroly 139 rigorózních prací systémem Masarykovy univerzity, řada z nich byla alespoň částečně také nepůvodních. Rigorózní práce obhájené na FPr ZČU překontroloval software Masarykovy univerzity, který používá řada vysokých škol. Z celkem 139 kontrolovaných bylo 5 z více než 50 % opsaných, 9 prací mělo shodu 20–30 %, 34 prací vykazovalo shodu do 10 % a nulová shoda byla u 91 prací. Rigorózní práce obhajují osoby, jež nejsou studenty fakulty a ani jimi nemuseli v minulosti být. Toto je případ kupř. bývalého premiéra a pozdějšího podezřele úspěšného investora Stanislava Grosse, jehož práce však byla údajně velmi kvalitní.
Problematické byly však i další práce. Jako jediný, komu byl doposud za plagiát odebrán titul, byl Luděk Hosman, jehož bakalářská práce byla i s chybami opsána od jeho bývalého nadřízeného Radovana Sládka, jak přiznal Hosmanův advokát Radek Ondruš. Obě bakalářské práce vedl Milan Duda, který na fakultě přednášel správní právo. Hosmanova práce nicméně byla obhájena, Hosman později na FPr ZČU získal i titul Mgr. a JUDr. O nich zatím nepadlo žádné rozhodnutí. Hosmanův případ byl dle médií nejjasnějším, je tedy otázka, jak bude postupováno u méně zřetelných případů. Žádné další výstupy zatím nejsou k dispozici. Věc je v kompetenci fakulty či orgánu činných v trestním řízení
Následující graf ukazuje odpovědi respondentů na otázku, zda se na vysoké škole, na níž dotazovaný rektor nebo jiný akademický pracovník působí, vyskytla podobná podezření jako na plzeňských právech.

Graf 1. Vyskytla se na Vaší škole podobná podezření?

N = 30, Zdroj: Respekt institut

Více než ¾ respondentů tvrdí, že jejich škola podobná podezření neřešila. Ty vysoké školy, které určité problémy přiznaly, se potýkaly dle respondentů s ojedinělými pokusy o plagiátorství a při každém podezření svolali disciplinární komisi, která situaci řešila. Nejčastěji uděleným trestem bylo podmínečné vyloučení ze studia. Např. podle Václava Hoška, rektora Vysoké školy tělesné výchovy a sportu Palestra, „s plagiátorstvím v kvalifikačních pracích bojuje každá škola“. Riziko plagiátorství se snižuje na školách, které jsou zaměřené na autorskou činnosti či exaktní měření. Pro zamezení plagiátorských taktik je proto třeba přijmout a aktivně plnit řadu opatření. Riziko rozšíření nestandardního studia naopak posilují také některá legislativní opatření. Především pak nový zákon z roku 2007, podle kterého musí všichni policisté ve vyšších funkcích mít vysokoškolské vzdělání, což pro řadu z nich znamená si jej rychle doplnit, jinak přijdou o zaměstnání.
Jiří Beck, prorektor Vysoké školy manažerské informatiky a ekonomiky, uzavírá tento problém shrnutím: „Možnost získat diplom aktivitami, které jsou podvodného charakteru, znehodnocuje úsilí studentů, kteří řádně studují a plní svědomitě svoje povinnosti. Povinností vysoké školy je, aby pro všechny studenty měla nastavená jednotná pravidla a zamezila jejich porušování“. Plagiátorství a další problémy FPr ZČU tak negativně poznamenala v očích veřejnosti všechny studenty včetně těch poctivých. Jejich očistění zástupci studentů považují za nedostatečné .
Obecným problémem všech vysokých škol však je rozšíření tzv. „psaní prací na zakázku“. Existují dokonce firmy, které se na tuto činnost specializují . Klienty seminárních či jiných závěrečných prací na zakázku jsou nejčastěji návštěvníci dálkového studia, kteří zpravidla pro svou zaměstnanost nemají čas, ale zároveň pro ně není finanční problém psaní práce zaplatit. Takovéto práce jsou navíc originální a nejsou proto odhalitelné skrze anti-plagiátorský systém.
1.4 Preventivní, kontrolní a sankční nástroje
Pro efektivní minimalizaci plagiátorství a podvodného plnění studijních podmínek je třeba se zaměřit na budování funkčního komplexu preventivních, kontrolních a sankčních nástrojů. Základním bodem je atmosféra etiky a důvěry. Dále je velmi doporučeno používat studijní elektronický informační systém, který zaznamenává splnění všech studijních povinností včetně podrobností (datum a čas, kdo zkoušku zapsal aj.), zpřehledňuje celý proces a nedá se „obejít“. Někdy jsou však kritizovány pro svou občasnou chybovost. Takovéto systémy jsou dnes téměř samozřejmostí, nejsou však zákonnou povinností. Některé vysoké školy přecházejí dokonce výhradně na ně. Tyto systémy však bývají kritizovány kvůli údajným občasným chybám.
Dalším chváleným a doporučovaným nástrojem je systém na odhalování plagiátů. Asi nejrozšířenějším je Thesis MU, který vyvinula a od roku 2006 jako první používá Masarykova univerzita v Brně. Tento systém funguje na základě upozorňování na práce s vysokou mírou podobnosti. Kritizován je téměř výhradně pouze proto, že není k dispozici zdarma, ale vysoké školy si jej musí zakoupit.
Kontroly jsou prováděny také v matrice studentů (Sdružené informace matrik studentů), kterou musí všechny vysoké školy ze zákona vést. Po zveřejnění aféry FPr ZČU provedla MŠMT mimořádnou kontrolu. Tuto kontrolu popisuje Hana Mikovcová, prorektorka pro studijní a pedagogickou činnost Vysoké školy ekonomické v Praze, „V minulém roce nám MŠMT zaslalo seznam našich studentů, u kterých dle matriky (SIMS) zjistilo kratší, než standardní dobu studia. (…) Tyto materiály včetně zdůvodnění jsme zaslali na MŠMT, poté ještě proběhla kontrola na půdě VŠE, kde pracovníci MŠMT kontrolovali veškeré materiály těchto studentů (počínaje přihláškou ke studiu a konče protokoly o SZZ )“. Jak dodává Josef Benda, prorektor Bankovního institutu vysoká škola, o.p.s. „na škole proběhla rovněž fyzická kontrola studijní evidence studentů vybraných pracovníky MŠMT“.
Transparentnost posiluje také další opatření. Jak uvádí rektor Masarykovy univerzity v Brně Petr Fiala, „více než deset let zveřejňujeme všechny závěrečné práce na internetu, což umožňuje kontrolu ze strany široké veřejnosti“. To vystavuje práci veřejné kritice a kontrole. Významná je ze strany školy také podpora a kontrola studentů již v průběhu psaní závěrečných prací.
Z výsledků šetření, které provedl Respekt institut, o.p.s. vyplývá, že následkem plzeňské kauzy na většině škol nebylo nutné přijímat dodatečná systémová opatření.

Graf 2. Přijala Vaše škola následkem plzeňské kauzy nějaká systémová opatření?

N = 30, Zdroj: Respekt institut

Některé vysoké školy posílily kontrolu či práci se studenty v rámci diplomových seminářů, zavedly semináře akademického psaní, osvětu ohledně citační etiky a toho, co je považováno za plagiátorství, začaly důrazněji prošetřovat práce studentů i pedagogů. Např. Zdeněk Úředníček, prorektor pro studium na Vysoké škole logistiky, o.p.s. popisuje, že „byla explicitně potvrzena pravidla zakotvená v nových standardech, proběhl proces ukončený úspěšným auditem ISO 9001. Proběhl úspěšně audit v rámci EFIN. Vstoupili jsme do systémů Theses a Odevzdej, které nejen znesnadňují plagiátorství, ale i významně mění možnosti přístupu k podkladům a jejich porovnávání“.
Z výsledků šetření je však zřejmé, že respondenti jsou ze ⅔ přesvědčeni o tom, že kontrolní systém jejich školy byl dostatečný i před vypuknutím mediální kauzy a žádné speciální změny tedy nebylo třeba zavést. Zbylá ⅓ škol, které se šetření účastnily, svůj systém vylepšila, což je jedním z pozitivních dopadů celé kauzy a „kvůli jistým „hygienickým“ souvislostem měla i pozitivní dopad“, jak dodává Ivo Mathé, rektor Akademie múzických umění v Praze. Jako nejfunkčnější je obecně označováno komplexní zajištění několika opatření.
Nad rámec všech českých vysokých škol popisuje děkan fakulty John H. Carey II School of Law na Anglo-Americké vysoké škole, o.p.s. Václav Šmejkal implementovaný systém britské kontroly.

Box 1. Příklad systému hodnocení a kontrol
Systém zkoušek na Anglo-Americké vysoké škole, o.p.s.

„Veškeré zkoušky probíhají písemně a zadání i odpovědi studentu se archivuji. Zadání předem kontrolují nezávisle na učiteli předmětu jednak akademická rada programu a jednak lokální a externí External Examiners (ten externí je v současné době prof. z University of Cambridge, který létá každý semestr na dva kontrolní dny do Prahy). Výsledky (hodnocení) zkoušek provádějí a kontrolují jednak dva učitelé nezávisle na sobě a po nich opět lokální a externí External examiners. Nakonec o každé známce každého studenta hlasuje shromáždění všech vyučujících programu a oba external examiners (tj. sám učitel předmětu žádnou známku studentům ani nesděluje, pouze své hodnocení „pouští do systému“). Do jakéhokoli podvodu by tudíž muselo být zapojeno přes 20 lidi včetně cizinců, což je naštěstí nereálné zorganizovat, zaplatit, utajit atd.“.

Tento systém pojistek i přes administrativní (i finanční) náročnost doporučuje Šmejkal zavést na českých vysokých školách, protože „britský systém kontroly obsahuje tolik pojistek a externích intervencí v průběhu každého semestru, že protlačit jimi studenta, který nestuduje vůbec nebo řádně, by bylo nesmírně obtížné a naopak poměrně snadno odhalitelné“.
Jak doplňuje Petr Fiala, rektor Masarykovy Univerzity, která je v systému kontroly mezi nejlepšími, ani přes provázaný systém prevence, kontrolních i sankčních opatření „nelze vyloučit, že se objeví student, který se pokusí odevzdat opsanou práci a že občas podvod unikne pozornosti pedagoga“. Doplňuje to názor rektora Českého vysokého učení technického v Praze Václava Havlíčka, že „případ PF na ZČU ukázal, že v případě nefungování všech složek (managementu, senátu, studijních oddělení, kateder atd.) lze zneužít vysokoškolský vzdělávací systém. Byl to především problém selhání jednotlivců v pozicích vrcholového managementu fakulty, ale při řádném plnění povinností na všech úrovních výkonných úředníků a uplatnění kontrolní role Akademického senátu by bylo podvodné jednání velmi brzy odhaleno“.
Rozdíl mezi odhalenými pokusy o plagiátorství uvedenými v grafu č. 1 a kauzou plzeňské právnické fakulty ovšem spočívá především právě v tom, že na FPr ZČU existoval provázaný systém, který podporovalo samotné vedení školy. Rektoři i další respondenti výzkumu Respekt institutu označovali možnost vzniku podobné situace na jiné škole jako téměř nemožnou, z netransparentních praktik však někteří označovali některé soukromé školy (nikoli však jmenovitě). Podobná podezření o úplatkářství se však objevují také o Právnické fakultě Univerzity Karlovy (především mezi jejími studenty).
1.5 Chybějící závěrečné práce
Veřejnosti známým problémem byla absence závěrečných prací absolventů v univerzitní knihovně. Nikdy se nenašla např. rigorózní práce Stanislava Grosse. Do roku 2006 neexistovala povinnost absolventské práce archivovat, nicméně např. koncem října 2009, kdy již probíhalo pátrání v knihovně, scházelo přibližně 190 rigorózních prací. Tato skutečnost dokládá mj. administrativní nepořádky fakulty, které výrazně kritizoval v pozici děkana Jiří Pospíšil .
Bývalý předseda Akademického senátu Daniel Telecký, jehož práce v knihovně také chyběla, se vyjádřil v tom smyslu, že jeho práce v knihovně ani být nemohla, protože má smlouvu s nakladatelstvím o nešíření práce a zavedení práce do univerzitní knihovnu dle něj není v souladu s touto smlouvou. Navíc se hájí tím, že tuto dizertační práci obhájil v době, kdy ještě neexistovala povinnost zveřejňovat práce v knihovně.
Některé práce, které se v knihovně naopak našly, budily také podezření. Bylo např. potvrzeno, že jedna hledaná a posléze nalezená práce byla svázány teprve před několika dny. Jednalo se o rok starou práci pedagoga FPr ZČU Jana Kavky svázanou u knihařství Rak, které na tuto skutečnost upozornilo Akreditační komisi. Jan Kavka byl i kvůli dalším podezřením byl mezi těmi, kteří z fakulty odešli.
1.6 Odebírání titulů
O možnosti odebírání vysokoškolských titulů, což je i vzhledem ke své teoretické zneužitelnosti velmi citlivé téma, byla vedena rozsáhlá diskuze. Dle části odborníků je k tomuto kroku možné přistoupit, podle jejich oponentů toto není v rámci stávající legislativy možné. Tato diskuze se týká možnosti právních kroků, nikoli toho, zda k odebírání titulů přistoupit. Na potřebě odebírání nepoctivě nabytých titulů se shodují všichni.
Rektor ZČU si za účelem posouzení možnosti odebírat tituly nechal vypracovat znalecké posudky. První tři z nich, včetně stanoviska MŠMT, možnost odebrání titulu potvrdily, poslední se vyjádřil k této možnosti zamítavě. Vypracování posudků nebylo zadáno najednou, ale postupně, což vyvolalo spekulace o možné motivaci rektora Průši vyvléknout se z odebírání titulů, protože za tento krok by byl dle zákona zodpovědný on osobně. Průša vše vysvětluje tím, že tři předcházející posudky nebyly dostatečné a bylo třeba vyjasnit další potřebné body.
Nicméně správní řízení o odebrání titulů byla zahájena. Správních řízení o odebrání bakalářského titulu bylo zahájeno celkem osm. U sedmi z nich bylo řízení zastaveno na základě doložení bakalářské práce. Jediný, kdo o titul přijde, je bývalý šéf plzeňské Městské policie Luděk Hosman . U obhajoby jeho rigorózní práce, která se konala 29. 11. 2006, byl v komisi Jaroslav Zachariáš a Milan Kindl a to i přesto, že komise je zpravidla tříčlenná . U komise v tomtéž složení obhájil o devět dní dříve práci také Ladislav Hradil , konzul na Ukrajině. Oponenturu mu dělal Daniel Telecký, druhý oponent je podle fakulty v protokolech „nečitelný“. Komisi tvořil Kindl s Teleckým při obhajobě práce Jaroslava Strouhala, který je dnes 1. náměstkem generálního ředitele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Milan Šiška, bývalý generální ředitel Celní správy ČR a bývalý náměstek Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, měl dokonce v komisi pouze Milana Kindla. Ve všech případech se jednalo o obhajoby na Katedře správního práva, kterou vedl Květoslav Kramář, jenž brzy po vzniku aféry rezignoval. Toto nejsou obvinění z nekalých praktik, pouze vzhledem k nedovysvětlení okolností vzbuzují tyto případy určitá podezření.
Prověřování studia stále pokračuje. Rektor obeslal celkově desítky lidí a bylo zahájeno několik správních řízení. Dle univerzity ze září 2010 by mělo dojít k odebrání min. dvou titulů Ph. D. Správní řízení, kde má být ověřeno studium či vypracování rigorózní práce, nadále pokračuje u cca 10 případů.
V současnosti Ministerstvo spravedlnosti připravuje změnu zákona, která by umožňovala odejmutí udělených vysokoškolských diplomů.

Graf 3. Jak hodnotíte kauzu právnické fakulty?

N = 28. Chybějící odpověď: 2. Zdroj: Respekt institut

1.7 Klientelizmus
Klientelismus je nejběžnější formou institucionalizace korupce . Vyskytuje se buď ve vztahu patron – závislý klient, nebo v lehčí formě, která se vyznačuje tím, že „spíše než na hierarchických vztazích spočívá na bázi reciprocity a záměny rolí partnera a klienta podle okolností“ (Frič, 1999: 28). Tento fenomén bývá nazývaný jako tzv. „pseudoklientelismus“ . Jak korupci obecně, tak nelegálnímu klientelismu se daří převážně tam, kde je riziko postihu malé. V případě plzeňské právnické fakulty není prokázané úmyslné vytváření klientelistických sítí, přesto dle majetkových, pracovních, přátelských a rodinných vztahů okruh úzce spolupracujících lidí existoval . Fenoménem spojeným s klientelismem je vytvoření vnitřních nepsaných pravidel, jejichž porušení se trestá. Nedodržením pravidel může být porušení mlčenlivosti nebo nesplnění požadované služby. I proto dochází zpravidla k tzv. „imunizaci“ (či snahám o ni). Imunizace je ošetřováním rizik korupce skrze napojení korupčních struktur na policii, soudy, politické činitele či významné úředníky státní správy.
Určit, kde je hranice mezi přátelskými a kolegiálními vztahy s běžnou vzájemnou pomocí a klientelistickou sítí není lehké, ale v případě FPr ZČU okolnosti naznačují, že tato hranice byla překročena. Lze to doložit řadou jednotlivých kauz, které se pojí s FPr ZČU a jejím bývalým vedením v čele s Milanem Kindlem. Lidé, kteří byli označeni za její součást, se proti tomuto tvrdě ohrazují. Může to být jak kvůli tomu, že odmítají přiznat vinu, tak kvůli fenoménu „slepoty“ zainteresovaných aktérů.
Existenci klientelistické sítě a její imunizaci pojmenovala v souvislosti s Fakultou právnickou ZČU politoložka a předsedkyně Akreditační komise Vladimíra Dvořáková. Její existence se prokazuje velmi složitě, nicméně potvrzena nebyla. Např. Daniel Telecký toto zcela odmítá a podotýká, že „na škole studovali především lidé z okresních a obvodních velitelství a lidé z České školní inspekce – k čemu by to bylo?“. Média i řada veřejně činných osob se však k tomuto podezření hlásí, nejblíže mu je zpráva Bezpečnostní informační služby, která již v roce 2007 varovala před vytvářením sítě zavázaných státních zaměstnanců a příslušníků bezpečnostních složek. Do médií se v roce 2009 dostalo její částečné znění: „Pro vytváření klientských vazeb je využíváno i prostředí některých vysokých škol, zejména těch, které poskytují možnost zvyšování kvalifikace pracovníkům státní správy nebo příslušníkům bezpečnostních složek“ (BIS dle Kaiserová, Vaca, 2009). BIS ve zprávě, kterou získala MFDnes, dále uvádí, že „mocným lidem tak usnadňují na těchto školách studium a tím si je zavazují“ (Kaiserová, Vaca, 2009) a že lidé napojení na skupinu kolem soudce Jiřího Berky se přes vysoké školy „snaží vytvářením systému vzájemných závazků budovat síť účelových vztahů v justici, policii a politice“ (tamtéž).
Důkazem jsou také zachycené odposlechy Václava Větrovce, odsouzeným členem a údajnou hlavou skupiny kolem konkurzního správce Jiřího Berky. Z Větrovcova rozhovoru s přítelem Janem Harangozzem z počátku roku 2004 vyplývá, že se sešel s Milanem Kindlem a mj. s ním dojednal „vyřešení“ Harangozzových studijních problémů: může přestoupit na FPr ZČU a v červnu absolvovat zkoušky, což se také stalo. „Rychlostudent“ Harangozzo vlastnil do ledna 2009 soukromou Vysokou školu Karla Engliše, na které byl Větrovec prorektorem. Oba dva spolu podnikali ve firmě Quentin Copany a stáli před soudem obžalováni z uplácení bývalého sekčního šéfa Národního bezpečnostního úřadu . O těchto praktikách Policie ČR informovalo ministerstvo, to však adekvátně nezasáhlo .
Praktiky odhalené na fakultě vyvolávají podezření ze společensky vysoce nebezpečné činnosti a to především kvůli svému rozsahu a tomu, že „klienty“ byly často osoby ve významných funkcích. Je třeba zdůraznit, že nebylo prokázáno přijetí úplatku výměnou za věcně nekorektní splnění studia. Na druhé straně množství nekvalitních či přímo opsaných prací obhájených na fakultě jednoznačně poukazuje na záměrné chování. Pozornosti může uniknout výjimka, v tomto případě se ovšem jednalo o zavedenou praxi. Děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity k tomuto dodává: „Jediné co mohu říci je to, že si velmi vážím toho, že lidé zevnitř fakulty našli odvahu poukázat na tyto jevy. Ono to totiž není vůbec jednoduché být tím, kdo ukáže na nešvary“.
Proti spojování s klientskými a mafiánskými sítěmi žaloval Milan Kindl Vladimíru Dvořákovou, svou žalobu však stáhl. Trestní řízení vedl v souvislosti s tímto obviněním také např. Daniel Telecký. Jeho žalobu soud prvoinstančně zamítl. Důvodem však podle žalobce nebylo to, že by neměl pravdu, ale že výroky Dvořákové se netýkaly jeho.
1.8 Přehled hlavních přijatých opatření
Vzhledem ke skandálu, který vypukl, začala vzápětí řada orgánů a institucí vyvíjet opatření za účelem prošetření celé kauzy. Jako první výraznou změnu můžeme označit změny ve vedení fakulty spojené s působením Jiřího Pospíšila a po něm Karla Eliáše. Byly provedeny změny v přijímacím řízení, byl po odkladech minulého vedení v praxi uveden kreditní systém. Byla zřízena Komise pro prověření studia absolventů a průběhu rigorózního řízení na Fakultě právnické ZČU v Plzni. Prověřila celkově 828 prací. Z nich bylo 537 „zcela bezproblémových“, zbytek podrobila dalšímu šetření, stejně jako 28 bakalářských prací programu Právní věda, obor Veřejná správa, a 23 dizertačních prací z magisterského programu Právo a správní věda .
Po prošetření studentů a jejich studia došlo za vedení Karla Eliáše k ukončení studia přibližně 400 studentů, kteří nesplňovali studijní požadavky. Velká část z nich se odvolala a nový děkan Růžička se vyjádřil v tom smyslu, že bude žádostem do velké míry vyhovovat.
Univerzita zřídila také Etický panel, který na základě řady dokumentů prošetřoval celou kauzu. Ve svém stanovisku označila za částečné viníky téměř všechny aktéry: Akademický senát, vedení univerzity i vnější kontrolní mechanizmy, především ale vedení v čele s Milanem Kindlem, Jaroslavem Zachariášem a Ivanem Tomažičem .
Celou dobu působila také Akreditační komise, která se problémy na fakultě věnovala již před mediální pozorností. V roce 2008 pojmenovala řadu problémů fakulty (které se později ukázaly jako klíčové v celé kauze, byly ovšem ve výrazně větších rozměrech, než komise ve svém hodnocení stanovovala) . Působení Akreditační komise jako nedostatečné kritizovala Rada vysokých škol, či Milan Kindl, který kritizuje to, že se „z organizace, která může cokoli, stal poradní orgán ministerstva vnitra“ (Kindl in iHNed.cz, 20. 10. 2009).
Jak pro veřejnost, tak pro akademickou obec jako celek je důležité, jaké budou závěrečné výstupy celé kauzy. Důležitou roli v tomto hraje úloha sdělovacích prostředků, které do velké míry ovlivňují veřejné mínění a jsou jak v pozici investigativního činitele, který informace vyhledává a předává, tak i „gate keeper“, tedy tím, kdo vybírá, které informace do světa pustí.
Názor respondentů zmiňovaného šetření na aktuální stav řešení plzeňské kauzy je zachycen v následujícím grafu.

Graf 4. Považujete řešení plzeňské kauzy za dostatečné?

N = 19, chybějící odpověď: 1. Zdroj: Respekt institut

V rámci možností univerzity odpovědných orgánů a současné legislativní úpravy považují 4 respondenti řešení jako dostatečné. Většina ovšem tento názor nesdílí. Zbylí 4 respondenti si dokonce myslí, že v rámci stávajících možností řešení dostatečné neexistuje.

2 Závěr

Kauza Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni ukázala, že korupce, uplácení a klientelizmus se ve velké míře může vyskytovat i ve zdánlivě „nedotknutelném“ akademickém světe. Ukázali jsme i jaké byly hlavní momenty kauzy, kde panují největší rozpory, jaká řešení byla přijata, jak se případ vyšetřuje a provinění trestá. V očích veřejnosti však kauza zůstává nedostatečně řešenou.
Jak ukázaly výsledky šetření na rektorátech všech vysokých škol v ČR, největší trhliny kauza zanechala ve vnímání akademické obce jako celku. Některé podobné případy či podezření se občas objevují i na jiných vysokých školách a podvody se rozhodně netýkaly pouze FPr ZČU. Tam ovšem byl systém velmi rozbujelý. „Plzeňský případ by neměl být považován za obraz českého vysokého školství. Jedná se o výjimečné selhání jednotlivců a o dlouhodobé neuplatňování standardních kontrolních mechanismů v akademickém prostředí jinak běžných. Nepochybuji o tom, že na většině českých vysokých škol by pochybení takové hloubky a rozsahu vůbec nemohlo nastat“ (Petr Fiala, rektor brněnské Masarykovy univerzity).
Na závěr je třeba zdůraznit, že ač je selháním řady orgánů i jednotlivců, že „systém“ praktik na plzeňské právnické fakultě mohl dospět do těchto rozměrů, byla přijata celá řada opatření, která vylučuje možnost opakování problémů. V neposlední řadě „pozitivní dopad je v zahájení široké a odborné diskuse o kvalitě vysokého školství, zdali není příliš mnoho studijních oborů, další diskuse o létajících profesorech a docentech.“ (Ivo Straka, rektor Vysoké školy obchodní v Praze). Takováto diskuze je nepochybně na místě a díky neblahé plzeňské aféře se může do budoucna předejít jiným problémům.

3 Zdroje
Akreditační komise. Stanovisko Akreditační komise k usnesení předsednictva Rady vysokých škol přijatému na 7. zasedání 15. 10. 2009 k situaci na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/stanovisko-akreditacni-komise-k-usneseni-predsednictva-rady> (19. 11. 2010).
Akreditační komise. Zpráva Akreditační komise o hodnocení Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. [online]. 2008. Dostupné z WWW: <http://www.akreditacnikomise.cz/attachments/140_hodnoceni_fpr_zu_2008.pdf> (20. 11. 2010).
Bártová, Eliška. Odposlechy: Exproděkan z Plzně hovoří s mafií. [online]. 10. 10. 2009. Dostupné z WWW: <http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=649785> (18. 11. 2010).
Blažek, Ivan. Záznamy o přijímacích testech zmizely. [online]. Právo. 1. 12. 2009. Dostupné z WWW: <http://www.novinky.cz/domaci/185734-zaznamy-o-prijimacich-testech-na-plzenska-prava-tajemne-zmizely.html> (19. 11. 2010).
Čápová, Hana. Jak získat výhodně golfový areál. Lidové noviny. 12. 10. 2009. str. 4.
Frič, Pavol a kol. Korupce na český způsob. G plus G. Praha, 1999. ISBN 80-86103-26-9.
Kaiserová, Zuzana, Vaca, Jan. Tajná služba varuje: Zločinci si zavazují policisty a úředníky diplomy. [online]. iDnes.cz, 9. 10. 2009. Dostupné z WWW: <http://zpravy.idnes.cz/tajna-sluzba-varuje-zlocinci-si-zavazuji-policisty-a-uredniky-diplomy-1m8-/krimi.asp?c=A091009_202008_krimi_js> (10. 10. 2010).
Kindl v protiútoku: Práce se neztratily, tituly rychlostudentů práv jsou v pořádku. [online]. iHNed.cz. 20. 10. 2009. Dostupné z WWW: <http://domaci.ihned.cz/c1-38716360-kindl-v-protiutoku-prace-se-neztratily-tituly-rychlostudentu-prav-jsou-v-poradku> (19. 11. 2010).
Ministerstvo vnitra. Co je korupce. [online]. Interní protikorupční program Ministerstva vnitra. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.policie.cz/clanek/stop-korupci.aspx> (27. 9. 2010).
MŠMT. Přehled vysokých škol. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/prehled-vysokych-skol> (20. 11. 2010).
Němeček, Tomáš, Čápová, Hana. Senát odmítl zapomenout. Lidové noviny, 30. 9. 2009, str. 3.
Pavlát, David. Zástupce tiskové mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů. Email Magdaléně Francové ze dne 15. 11. 2010.
Pavlát, David. Zástupce tiskové mluvčí, Úřad pro ochranu osobních údajů. Email Magdaléně Francové ze dne 22. 11. 2010.
Petr, Miroslav. Přijímačky v Plzni: Mezi podezřelými je i dcera soudce Baxy. [online]. iHNed.cz. 23. 11. 2009. Dostupné z WWW: <http://domaci.ihned.cz/c1-39164970-prijimacky-v-plzni-mezi-podezrelymi-je-i-dcera-soudce-baxy> (19. 11. 2010).
Pospíšil, Jiří. Zpráva pro vedení Západočeské univerzity v Plzni zpracovaná na základě bodu č. 7 Společného prohlášení rektora a děkana ze dne 24. března 2010. [online]. 5. 5. 2010. Dostupné z WWW: <www.zcu.cz/fpr/media/Press/TZ_zprava_bod_7_prohlaseni.pdf> (12. 12. 2010).
Rada vysokých škol. Kauza Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni: Materiál pro 3. zasedán í sněmu Rady vysokých škol 19. listopadu 2009. [online]. Dostupné z WWW: <www.radavs.cz/prilohy/03s4ZpravaosituacinaFPZCU_MSMT.doc> (20. 11. 2010).
Rada vysokých škol. Usnesení předsednictva Rady vysokých škol k situaci na Západočeské univerzitě v Plzni přijaté na 7. zasedání 15. 10. 2009. [online]. 1 str. Dostupné z WWW: <www.radavs.cz/prilohy/7pUsneseniRVSkZCU.doc> (10. 12. 2010).
Skupina pro výzkum a vysoké školství MŠMT. Zpráva o situaci na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni: Informace pro 3. zasedání sněmu Rady vysokých škol dne 19. 11. 2009 – bod 4. [online]. 2009. 7 str. Dostupné z WWW: <www.radavs.cz/prilohy/03s4ZpravaosituacinaFPZCU_MSMT.doc> (19. 11. 2010).
Slovník cizích slov.cz. [online]. Heslo „plagiátorství“. Dostupné z WWW: <http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/plagiatorstvi> (10. 12. 2010).
Stanovisko Etického panelu k situaci na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. [online]. 18. 11. 2010. Dostupné z WWW: <www.zcu.cz/media/pressrelease/tiskove…/stanovisko_etic_panelu.pdf> (6. 12. 2010).
Svobodová, Ivana. Pachuť Plzně. Respekt, 41/2010. str. 26–28.
Sýkorová, Petra. O plzeňských právech se už nemluví, ale plagiátorství kvete. [online]. iHNed.cz. 11. 12. 2010. Dostupné z WWW: <http://domaci.ihned.cz/c1-48555710-o-plzenskych-pravech-uz-se-nemluvi-ale-plagiatorstvi-kvete> (11. 12. 2010).
Tolarová, Marcela. Exšéf strážníků přijde o titul. [online]. Plzeňský deník. 18. 11. 2010. Dostupné z WWW: <http://plzensky.denik.cz/zpravy_region/exsef-strazniku-prijde-o-titul20101118.html> (19. 11. 2010).
Univerzita Karlova v Praze. I. Úplné znění statutu Univerzity Karlovy v Praze. [online]. 2004. Dostupné z WWW: <http://certik.ruk.cuni.cz/asuk/statutarni/predpisy/registrovane/statut.html> (19. 11. 2010).
Veselý, Arnošt, Nekola, Martin (eds.). Analýza a tvorba veřejných politik: Přístupy, metody a praxe. Sociologické nakladatelství. Praha, 2007. ISBN 978-80-86429-75-5.
Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách – text se zapracovanými novelami. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/uplne-zneni-zakona-c-111-1998-sb-o-vysokych-skolach-text-se-zapracovanymi-novelami> (19. 11. 2010).
ZČU. Příklady pochybení. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/Priklady_pochybeni_DSP_FPR.pdf> (9. 12. 2010).
ZČU. Společné prohlášení. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/Spolecne_prohlaseni_rektora_a_dekana_FPR_3_2010.pdf> (9. 12. 2010).
ZČU. Tisková zpráva ze 1. 9. 2010. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/TZ_Zacharias_ukonceni.pdf> (9. 12. 2010).
ZČU. Tisková zpráva ze 7. 5. 2010. [online]. Dostupné z WWW: < http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/TZ_rektora_ZCU_k_FPR.pdf> (9. 12. 2010).
ZČU. Tisková zpráva: Komise pro prověření studia absolventů a průběhu rigorózního řízení na Fakultě právnické ZČU v Plzni. [online]. 12. 1. 2009. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/TZ_komise_FPR_12_01_010.pdf> (19. 11. 2010).
ZČU. Tiskové prohlášení rektora z 19. 3. 2010. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/Tiskove_prohlaseni_rektora.pdf> (9. 12. 2010).
ZČU. TZ: Reakce na vystoupení pana Martina Marka, expertní vyjádření. [online]. 25. 2. 2010. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/fpr/media/Press/100225_reakce_expertni_posudky.pdf> (13. 12. 2010).
ZČU. Výsledky prověření dokumentace průběhu studia na FPR. [online]. Dostupné z WWW: <http://www.zcu.cz/media/press-release/tiskove-zpravy2010/Vysl_prover_dokumentace_FPR.pdf> (9. 12. 2010).